AI vezme lidem práci? Bývalý rektor Sedlařík říká, čeho by se měli bát mnohem víc

Umělá inteligence už není technologií budoucnosti. Mění způsob, jakým pracujeme, učíme se i podnikáme, a podle Vladimíra Sedlaříka bude důležité především to, jak rychle se na tuto změnu dokážou připravit lidé, školy i firmy. Bývalý rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a vědec, který AI využívá také ve vlastním výzkumu, v rozhovoru vysvětluje, proč se nové technologie nemají stát strašákem, ale příležitostí. Zlínsko podle něj může spojit svou průmyslovou tradici, technické know-how a kvalitní vzdělávání s umělou inteligencí a vytvořit tak nové příležitosti pro firmy i mladé lidi. Podmínkou ale je nezaspat, investovat do vzdělávání a nenechat část společnosti technologickou změnou stranou.

Pane profesore, umělá inteligence je dnes skoro všude. Je to podle vás skutečná revoluce, nebo kolem ní vznikl hlavně velký mediální rozruch?

Myslím, že obojí. Kolem umělé inteligence (AI) je bezpochyby spousta módních slov a někdy i přehnaných očekávání. Ve výzkumu působím řadu let a za tu dobu jsem zažil několik technologických změn. Naučilo mě to být opatrný k velkým prohlášením a módním trendům. U AI mám ale pocit, že tentokrát jde o skutečnou změnu. Už dnes mění způsob, jakým pracujeme s informacemi, daty nebo textem. Podstatná otázka podle mě není, jestli AI přijde. Ona už je tady. Otázkou je, co s ní uděláme my.

Používáte vy osobně AI každý den?

Ano. Používám ji při práci s informacemi, při přípravě výuky, při základní korektuře anglických textů nebo organizaci pracovního plánu. Třeba když připravuji přednášku, nechám si někdy nabídnout jiný způsob, jak studentům položit otázku nebo je více zapojit do diskuse. AI mi může pomoci připravit podklady, najít souvislosti nebo nabídnout jiný pohled. Rozhodnutí ale musím udělat já a také za ně musím nést odpovědnost já.

Lidé se často obávají, že jim AI vezme práci. Je ten strach oprávněný?

Těm obavám rozumím. Asi bych je měl také, kdybych viděl, že technologie zvládne za pár sekund něco, co mně dříve trvalo několik hodin. Přirozeně nás napadne, jestli jednou nebude schopná naši práci dělat úplně sama. Já bych se ale nedíval jen na to, které profese zmizí. Mnohem důležitější je podle mě otázka, jak se změní obsah jednotlivých profesí. Nemyslím si, že budoucnost jednoduše rozdělí společnost na lidi a stroje. Mnohem pravděpodobnější je, že výhodu budou mít lidé, kteří se naučí nové technologie rozumně používat. Proto bych místo strašení lidí raději investoval do jejich schopnosti přizpůsobit se změně.

Co to ale znamená pro člověka, kterému je třeba padesát a dvacet let dělá stejnou práci? Bude se muset učit znovu?

Rozhodně bych mu neříkal, že všechno, co se dvacet let učil, je najednou k ničemu. To by byla hloupost. Spíš bude potřeba část těch zkušeností spojit s novými nástroji. Schopnost pracovat s AI se podle mě postupně stane běžnou součástí mnoha povolání. Stejně jako dnes považujeme za samozřejmost práci s počítačem nebo internetem. Zdůrazňuji však jednu věc. Používat AI nesmí znamenat přestat přemýšlet. Přesně naopak. Musíme umět posoudit, jestli je výsledek správný, pracovat s informacemi, formulovat problém a nakonec také převzít odpovědnost za rozhodnutí. AI může být výborný pomocník, ale odpovědnost nemůžeme delegovat na algoritmus. A právě tomu se bude muset přizpůsobit i vzdělávání. Méně memorování, více práce s informacemi, kritického myšlení a řešení skutečných problémů.

Zabýváte se polymerními materiály. Promítá se AI i do vašeho oboru?

U nás ve výzkumu to není debata o vzdálené budoucnosti. V mé výzkumné skupině už AI používáme například při hledání optimálního složení materiálů pro filtry, které mají odstraňovat škodliviny z vody. Dokonce jsme s kolegy nedávno ve spolupráci se zahraničním vydavatelstvím založili odborný časopis zaměřený právě na propojení polymerních technologií a AI. To dobře ukazuje, jak rychle se oba světy propojují.

A je na tuto změnu připravené Zlínsko?

Řekl bych, že máme dobré předpoklady, ale připravenost není něco, co můžeme jednou provždy odškrtnout. Máme univerzitu, průmyslové firmy, technologické společnosti a vznikají zde iniciativy zaměřené přímo na praktické využívání AI. Například ZLIN.AI deklaruje ambici propojit vzdělávání, výzkum, firmy a instituce a vytvořit ve Zlínském regionu prostředí pro aplikovanou AI. To vítám. Ale stejně jako u jiných podobných iniciativ mě bude zajímat především konkrétní výsledek. Neměli bychom ale usnout s pocitem, že je hotovo. Rozhodující bude, jestli dokážeme dostat nové technologie skutečně do firem, škol a veřejných institucí a současně připravit lidi na to, aby s nimi uměli pracovat.

Pro Zlínsko je typický průmysl. Není právě ten umělou inteligencí nejvíce ohrožený?

Já bych raději použil slovo "proměněný". Průmyslová tradice nemusí být slabinou Zlínska. Může být naopak výhodou, pokud ji dokážeme spojit s novými technologiemi. Už dnes jsou v regionu prezentovány konkrétní aplikace AI ve výrobním prostředí. Například na konferenci AI v praxi 2026 představoval Continental Barum využití strojového vidění ve výrobních procesech. Právě tady vidím příležitost Zlínska. Nemusíme se snažit kopírovat Prahu nebo Brno. Můžeme spojit to, v čem jsme tradičně silní, tedy průmysl, technické know-how a podnikavost, s umělou inteligencí a automatizací. Nejde přitom vždy o velké investice. Často je prvním krokem podívat se na procesy ve firmě a říct si: kde děláme opakovanou práci, kde ztrácíme čas a kde nám technologie může skutečně pomoci? Zavádět AI jen proto, abychom mohli říct, že AI používáme, nedává smysl.

Co školy? Připravujeme mladé lidi na svět, ve kterém budou skutečně pracovat?

Tady bych byl kritický. Školství má přirozeně určitou setrvačnost a technologie se dnes vyvíjejí rychleji než studijní programy. Podle mě ale nestačí přidat studentům předmět "umělá inteligence". Musíme je učit pracovat s informacemi, kriticky přemýšlet, řešit problémy a spolupracovat. A samozřejmě také používat moderní nástroje. Jako vysokoškolský pedagog nechci studenta hodnotit podle toho, jestli dokáže zopakovat něco, co si během několika sekund najde. Zajímá mě, jestli informacím rozumí, dokáže je posoudit, propojit a použít k vyřešení skutečného problému. AI podle mě nesnižuje význam vzdělání. Naopak nás nutí přemýšlet o tom, co vlastně znamená být vzdělaný člověk v 21. století.

Může umělá inteligence pomoci udržet mladé lidi ve Zlínském kraji?

Sama samozřejmě ne. Ale může být součástí řešení. Jeden z problémů našeho regionu vidím v tom, že část talentovaných mladých lidí odchází za zajímavějšími pracovními příležitostmi. Pokud zde budou vznikat firmy a pracovní místa založená na moderních technologiích, výzkumu, inovacích a vysoké přidané hodnotě, dáváme mladým lidem další důvod zůstat nebo se po studiích vrátit. A právě proto pro mě inovace nejsou nějaké abstraktní technologické téma. Ve výsledku jde o to, jaké příležitosti budou mít lidé, kteří v našem regionu žijí.

Není ale nebezpečí, že část lidí zůstane stranou?

Toho bych se obával možná více než samotného zániku některých pracovních míst. Technologická změna nesmí vytvořit dvě skupiny. Jednu, která má vzdělání a možnosti nové technologie využívat, a druhou, která bude mít pocit, že jí svět utíká. Proto potřebujeme celoživotní vzdělávání a možnost doplňovat si nové dovednosti i ve čtyřiceti, padesáti nebo šedesáti letech. Člověku, který dvacet let dělal svou práci dobře, přece nemůžeme říct: svět se změnil, poraďte si. Musíme mu dát možnost přizpůsobit se. To považuji nejen za ekonomickou, ale i společenskou odpovědnost.

V letošních senátních volbách kandidujete na Zlínsku jako nestraník hnutí ANO. Co by v tom mohl konkrétně udělat senátor?

Senátor nebude firmám pořizovat AI systémy ani školám vybírat software. Může ale pomoci vytvářet rozumné podmínky a hlavně dostávat k jednomu stolu lidi, kteří se někdy míjejí. Firmy, univerzitu, školy, obce i stát. To ostatně znám ze své dosavadní práce. Velké projekty jsem nikdy nevnímal jako práci jednoho člověka nebo jedné instituce. Výsledek vzniká spoluprací lidí, kteří mají různé zkušenosti, ale společný cíl.

Kdybyste měl říct jednu věc, kterou Zlínsko nesmí v souvislosti s AI udělat, co by to bylo?

Čekat. Technologické změny mají jednu nepříjemnou vlastnost. Když zjistíte, že jste zaspali, ostatní už mohou být o několik kroků před vámi. Současně ale nechci bezhlavě zavádět AI jen proto, že je to moderní. Každá technologie musí mít smysl a přinášet lidem nebo firmám skutečnou hodnotu. Zlínsku bych proto přál trochu baťovského přístupu: nebát se inovace, vyzkoušet ji, změřit výsledek a pokud funguje, využít ji naplno.

Takže je AI pro Zlínsko spíše hrozba, nebo příležitost?

Pro mě je to spíš příležitost. Myslím, že nestačí o AI jen mluvit a říkat, jak jsme moderní. Mě vždycky zajímá výsledek. Pomohlo to firmě? Ušetřilo to lidem čas? Vznikla díky tomu zajímavější práce? Pokud ano, má to smysl.