Vladimír Sedlařík: Zlínsko nemá čekat, až si ho někdo všimne. Máme na víc

Když mluví o Zlínu, nemluví jen o univerzitě, vědě nebo výzkumu. Mluví o městě, které má v sobě zakořeněnou pracovitost, schopnost hledat nové cesty a ambici nebýt na okraji. Vladimír Sedlařík, emeritní rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a současný ředitel Centra polymerních systémů, spojil se Zlínem celý svůj profesní život. Věnoval se vzdělávání, vědě, inovacím, řízení velké instituce i spolupráci s firmami a zahraničními partnery. Nyní se rozhodl vstoupit do veřejného života. Jako nestraník za hnutí ANO kandiduje do Senátu za zlínský obvod. V rozhovoru mluví o své profesní cestě, o tom, proč podle něj Zlínsko nesmí ztrácet mladé lidi, co znamená být užitečný pro region a proč nechce být senátorem, který bude v Praze jen komentovat politiku.

Když se řekne Vladimír Sedlařík, většina lidí ve Zlíně si vás spojí s univerzitou a vědou. Není to ale trochu úzká definice?

Asi je pravda, že mě mnoho lidí vnímá hlavně přes univerzitu, vědu a výzkum. To k mému životu samozřejmě patří a jsem za tu zkušenost vděčný. Ale sám sebe tak úzce nevnímám. Vždycky jsem se snažil, aby práce, kterou dělám, měla smysl i mimo jednu instituci. Aby nebyla jen o odborných článcích, projektech nebo funkcích, ale aby měla dopad na lidi, studenty, firmy a region. Věda a vzdělávání pro mě nikdy nebyly uzavřený svět. Naopak. Vždycky jsem je chápal jako něco, co má pomáhat rozvoji společnosti. Možná bych se tedy popsal jednodušeji. Jsem člověk, který věří ve vzdělání, poctivou práci, spolupráci a v to, že náš region má na víc.

To slovní spojení "Zlínsko má na víc" ve vašich vyjádřeních zaznívá často. Co je za ním?

Je za ním přesvědčení, že Zlínsko nemá být regionem, který čeká, až si ho někdo všimne. Máme silnou tradici, schopné lidi, firmy, školy, výzkum, podnikavost i řadu dobrých nápadů. Jen se někdy málo připomínáme a možná jsme k sobě i zbytečně skromní. Zlínský region má obrovský příběh. Baťovská tradice, průmysl, moderní materiály, technické myšlení, pracovitost. Ale nestačí jen říkat, co tady kdysi bylo. Důležité je, co z toho dokážeme udělat dnes a zítra. Když říkám, že Zlínsko má na víc, myslím tím sebevědomější region. Region, který umí přitáhnout mladé lidi, kvalitní práci, investice, projekty a pozornost státu. Region, kde se vyplatí studovat, žít i pracovat.

Vy jste profesně vyrostl v prostředí, kde se potkává výuka, výzkum, technologie a firmy. Co vás na tom světě vlastně přitáhlo?

Mě vždycky zajímalo, jak se dá dobrá myšlenka převést do praxe. Věda sama o sobě je fascinující, ale pro mě byla vždycky nejzajímavější ve chvíli, kdy mohla něco změnit. Když mohla pomoci firmě, studentovi, výzkumnému týmu, konkrétnímu řešení. Zlín je v tomhle velmi inspirativní místo. Tady se nikdy příliš neoddělovala práce hlavou a práce rukama. Vždycky tu byla silná vazba mezi nápadem, výrobou, technologií a praktickým výsledkem. A to je mi blízké. Vzdělávání, výzkum a inovace nejsou žádná vzdálená slova. Jsou to věci, které rozhodují o tom, jestli bude region konkurenceschopný. Jestli tady budou dobrá pracovní místa. Jestli mladí lidé uvidí budoucnost doma, nebo ji budou automaticky hledat jinde.

Byl jste rektorem univerzity. To je funkce, kterou veřejnost často vnímá slavnostně, ale asi je za ní hlavně každodenní řízení lidí, peněz a rozhodnutí. Co vás ta zkušenost naučila?

Naučila mě mnohému. Zvenčí může funkce vypadat jako funkce na vizitce, ale ve skutečnosti je to každodenní odpovědnost. Za lidi, za rozhodnutí, za směr instituce, za vztahy, za budoucnost. Když řídíte velkou instituci, velmi rychle zjistíte, že nestačí mít pravdu. Musíte umět lidi přesvědčit, vyslechnout, najít řešení, nést důsledky a někdy také přijímat rozhodnutí, která nejsou jednoduchá. Důležité pro mě bylo naučit se spojovat různé světy. Akademický, vědecký, manažerský, veřejný, firemní i zahraniční. Každý má jiný jazyk, jiné tempo a jiné priority. Pokud ale chcete něco skutečně posunout, musíte tyto světy dostat k jednomu stolu.

To zní jako zkušenost, která je spíš manažerská než čistě akademická.

Určitě. Akademická kariéra je jedna část příběhu, ale řízení instituce je úplně jiná disciplína. Musíte rozumět lidem, projektům, financím, strategii, komunikaci i krizovým situacím. Dobrý manažer podle mě není ten, kdo jen vydává pokyny. Je to člověk, který dokáže nastavit směr, vytvořit prostředí pro dobré lidi, dát jim důvěru a zároveň nést odpovědnost za výsledek. A ještě jednu věc jsem si z toho odnesl. Žádná instituce nemůže být úspěšná sama pro sebe. Univerzita, výzkumné centrum, firma, město ani kraj. Všechno spolu souvisí. A region se rozvíjí právě tehdy, když se lidé a instituce dokážou propojit.

Když jste se pohyboval mezi studenty, výzkumníky i partnery ze zahraničí, změnilo to váš pohled na Zlínsko?

Ano. Člověk si díky tomu uvědomí dvě věci. Zaprvé, že svět je velmi konkurenční. O talenty, nápady, projekty i investice se soutěží. Nic není samozřejmé. Zadruhé ale také vidí, že Zlínsko má co nabídnout. Když jednáte se zahraničními partnery, rychle poznáte, že respekt nevzniká z velkých slov. Vzniká z konkrétních výsledků. A my takové výsledky máme. Máme odborníky, dobré týmy, chytré lidi a tradici, na které se dá stavět. Jen musíme být aktivnější. Nemůžeme čekat, že si nás někdo sám najde. Region musí umět otevírat dveře, navazovat kontakty, říkat si o příležitosti a umět je využít.

Hodně mluvíte o mladých lidech. Není to ale téma, které v kampaních používá skoro každý?

To je možné a vlastně i logické. Ale pro mě to není marketingové téma. Je to zkušenost z každodenní práce. Potkal jsem mnoho talentovaných mladých lidí. Studentů, výzkumníků, lidí s nápady a energií. A vždycky jsem si říkal, že by byla velká škoda, kdybychom je v regionu vychovávali hlavně pro někoho jiného. Samozřejmě je dobře, když mladí lidé vyjedou ven, poznají svět, získají zkušenosti. To je zdravé. Problém nastává ve chvíli, kdy už nevidí důvod se vracet. Když mají pocit, že doma není dost příležitostí, kvalitní práce, dostupné bydlení nebo prostředí, kde mohou normálně žít. Nestačí mladým říkat: zůstaňte doma. Musíme jim dát důvod. To je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí.

Co tedy mladé lidi podle vás v regionu udrží?

Jedna věc to nebude. Je to kombinace. Kvalitní školy. Zajímavá práce. Dostupné bydlení. Fungující doprava. Kultura, služby, zdravotní péče, bezpečné prostředí pro rodinu. A také pocit, že region má energii a budoucnost. Mladí lidé nejsou jen studenti. Jsou to budoucí zaměstnanci, podnikatelé, rodiče, učitelé, lékaři, výzkumníci, řemeslníci, lidé, kteří budou tvořit podobu regionu za deset nebo dvacet let. Pokud o ně přijdeme, nebude to vidět hned druhý den. Ale za pár let to poznáme velmi výrazně. Proto je potřeba o tom mluvit včas.

V jednom okamžiku jste se rozhodl, že už nechcete zůstat jen v odborné a manažerské roli, ale vstoupit do senátních voleb. Co tomu předcházelo?

Nebylo to rozhodnutí z večera do rána. Člověk si u takové věci musí položit otázku, jestli do veřejné služby skutečně má co přinést. Nechtěl jsem kandidovat jen proto, že přišla nabídka nebo že se to v danou chvíli hodilo. Postupně jsem ale dospěl k tomu, že zkušenosti, které jsem získal, mohou být pro region užitečné i v jiné roli. Ve vzdělávání, vědě, řízení, mezinárodních projektech, spolupráci s firmami i veřejnými institucemi jsem se naučil věci, které se dají přenést i do práce senátora. A možná tam byla ještě jedna osobní věc. Člověk může dlouho říkat, co by se mělo zlepšit. Ale v určité chvíli si musí říct, jestli je ochoten do toho sám vstoupit a nést za to odpovědnost.

Kandidujete jako nestraník za hnutí ANO. Pro někoho to může být překvapení. Proč právě tato cesta?

Jsem nestraník a do politiky nevstupuji jako člověk s dlouhou stranickou kariérou. To považuji za důležité říct. Přicházím z prostředí práce, vzdělávání, výzkumu a řízení. Zároveň jsem dostal důvěru od hnutí ANO a vážím si jí. Ve Zlínském kraji i ve městě Zlín dnes působí lidé, kteří nesou konkrétní odpovědnost za správu kraje, města i dalších obcí. Vidím v tom možnost být součástí širšího týmu, který může pro region něco prosazovat. Pro mě ale není podstatné dělat politiku jako stranický souboj. Chci nabídnout zkušenost člověka z praxe a být užitečný pro Zlínsko.

Pamatujete si moment, kdy jste kandidaturu oznámil veřejně? Co vám běželo v hlavě?

Ano. Když jsem se na tiskové konferenci postavil před novináře a oznámil své rozhodnutí kandidovat do Senátu za zlínský obvod, uvědomil jsem si hlavně odpovědnost. Kandidatura není jen osobní rozhodnutí. Je to žádost o důvěru. A důvěra voličů není něco, na co má člověk nárok.

Zároveň jsem si uvědomil, že kolem regionu dnes pracuje řada lidí, kteří se snaží posouvat kraj, město a obce dopředu. Pokud bych ve volbách uspěl, chtěl bych tuto práci z pozice Senátu posílit. Ne nahrazovat, ne si ji přivlastňovat, ale navázat na ni a pomoci tam, kde může být senátor užitečný.

Senát je pro mnoho lidí vzdálená instituce. Jak jim chcete vysvětlit, že má smysl i pro každodenní život ve Zlíně, Vizovicích, Valašských Kloubcích nebo v menších obcích?

Tím, že senátor nemá žít jen v Praze. Má znát svůj obvod a chápat, jak zákony dopadají na konkrétní lidi, školy, firmy, obce a rodiny. Senát samozřejmě nerozhoduje o všem. A bylo by nepoctivé slibovat, že senátor sám vyřeší každou silnici, každou službu nebo každý problém. Ale může být silným hlasem regionu. Může upozorňovat na dopady zákonů. Může otevírat dveře. Může spojovat lidi a instituce. Může se ptát, jestli pravidla, která vznikají v Praze, dávají smysl i v regionech. Pro mě je důležité jednoduché pravidlo: senátor má být užitečný pro region, který zastupuje.

Jaký typ senátora byste tedy chtěl být?

Nechci být člověkem, který bude v Praze jen komentovat politiku. Chci být hlasem Zlína, měst a obcí našeho regionu. Hlasem lidí, kteří chtějí dostupné služby, kvalitní školy, lepší dopravu, bezpečí, dobré podmínky pro práci a jistotu, že se na jejich kraj nezapomíná. Chtěl bych být senátorem dostupným, pracovitým a věcným. Ne takovým, který se objeví v regionu jen před volbami. Senátor by měl být průběžně v kontaktu s obvodem, se starosty, školami, firmami, odborníky i občany. A také bych chtěl zůstat sám sebou. Nehrát si na profesionálního politika. Mluvit o věcech, kterým rozumím, a naslouchat tam, kde se musím učit od lidí z praxe.

Kdybyste měl říct tři oblasti, ve kterých můžete být Zlínsku nejvíc prospěšný, které by to byly?

První oblastí je vzdělávání a mladí lidé. To je téma, které znám zblízka a které považuji za klíčové pro budoucnost regionu.Druhou oblastí je konkurenceschopnost Zlínska. Tedy propojení škol, firem, výzkumu, inovací a praktických příležitostí. Region musí být atraktivní nejen pro život, ale i pro práci a podnikání. Třetí oblastí je spolupráce. Možná to zní obyčejně, ale bez spolupráce se nic většího nepodaří. Město, kraj, obce, stát, školy, firmy i veřejné instituce musí umět táhnout za jeden provaz. K tomu samozřejmě patří i kvalita života: doprava, služby, bydlení, bezpečnost, zdravotní a sociální péče. To jsou témata, která rozhodují o tom, jestli se lidem v regionu dobře žije.

Často se od kandidátů čekají velké sliby. Vy se jim spíš vyhýbáte. Proč?

Protože lidé už slyšeli slibů hodně. A myslím, že právem čekají spíš poctivost než velká prohlášení. Senátor má určité pravomoci a určité možnosti. Nemůže slíbit všechno. Ale může slíbit, jak bude pracovat. Já chci svou práci stavět na zkušenosti, slušnosti, dostupnosti, konkrétnosti a snaze být pro region užitečný a dotahovat věci do konce. Nechci lidem říkat, že ze dne na den vyřeším všechny problémy. Chci jim říct, že budu hájit zájmy Zlínska, hlídat dopady zákonů na region a spojovat lidi kolem řešení, která dávají smysl.

Co byste chtěl, aby si lidé z vaší kandidatury odnesli?

Že nejde o osobní ambici někam se posunout. Jde o nabídku zkušenosti a práce pro region. Celý profesní život jsem spojil se Zlínem. Vím, co region umí. Vím, jaké má silné stránky. A zároveň vidím, kde potřebuje zabrat, aby nebyl na okraji zájmu. Chtěl bych, aby si lidé řekli: je to člověk, který má za sebou práci, zkušenost, zná region a může být v Senátu užitečný. To je pro mě víc než jakákoli politická nálepka.

Když se podíváte několik let dopředu, jaké Zlínsko byste chtěl vidět?

Chtěl bych vidět region, který si více věří. Kde mladí lidé neodcházejí proto, že doma nevidí šanci. Kde školy, firmy a veřejná správa spolupracují. Kde se nezapomíná na menší obce. Kde dobrá doprava, dostupné služby a kvalitní práce nejsou výjimkou, ale normální součást života. A také bych chtěl, aby se o Zlínsku mluvilo jako o regionu, který má tradici, ale nezůstal v minulosti. Regionu, který umí nabídnout kvalitu, vzdělání, inovace a dobrý život. To je pro mě význam věty: Zlínsko má na víc.